Omlouvám se, že vůbec nepíšu... Jsem nemocná a vůbec se mi do toho nechtělo, ale musím zase začít
Dnešní jídelníček:
snídaně: 5 jahod
oběd: půlka ledového salátu s calories free zálivkou
večeře: troška bramborové kaše (s mandlovým mlékem)
A spousty zeleného čaje s citronem a sladidlem :)
Snad už mi zítra bude líp, zatím se topím v kapesnících :D
čtvrtek 19. března 2015
pátek 13. března 2015
Jídelníček 13. 3.
Snídaně: celozrnné cereálie (20g), jablko
Oběd: cuketa a brokolice se sojovkou
Svačina: grep
Oběd: cuketa a brokolice se sojovkou
Svačina: grep
Jídelníček 12. 3.
Jídelníček 12. 3.
Snídaně: 1/2 hrnku teplého madlového mléka, 1/3 banánu
Oběd: 30g celozrných cereálií, mandlové mléko
Večeře: brokolice a cuketa na páře s chilli a sojovkou, vláknina s troškou jogurtu, jablko
Pohyb: 100 sedolehů, 50 cviků na stehna
Dneska jídelníček nic moc, ale večer jsme šli ven a myslím, že bez jídla bych tam asi usnula :D. Jinak to madlové mléko je skvělé, má jen 102kJ/100ml, teplé žasně zasytí, je nasládlé a naprosto výborné :)
Přeji Vám hodně štěstí a zkusím sem přispívat každý den.
Snídaně: 1/2 hrnku teplého madlového mléka, 1/3 banánu
Oběd: 30g celozrných cereálií, mandlové mléko
Večeře: brokolice a cuketa na páře s chilli a sojovkou, vláknina s troškou jogurtu, jablko
Pohyb: 100 sedolehů, 50 cviků na stehna
Dneska jídelníček nic moc, ale večer jsme šli ven a myslím, že bez jídla bych tam asi usnula :D. Jinak to madlové mléko je skvělé, má jen 102kJ/100ml, teplé žasně zasytí, je nasládlé a naprosto výborné :)
Přeji Vám hodně štěstí a zkusím sem přispívat každý den.
úterý 10. března 2015
Jídelníček 9.3.
Snídaně: zelené jablko
Oběd: vláknina s pár lžičkama jogurtu
Svačina: Mrož v kelímku
Večeře:půl papriky, 150g cherry rajčat a červený grep
Pohyb: nachozeno 13 000 kroků, 60 sedolehů, 50 cviků na stehna
- Toho mrože jsem jíst neměla, až po snědení jsem se podívala do tabulek a měl hrozných 470kJ... Ale byla jsem se projít s kamarádem a bylo mi trapné si prohlížet každý obal a už se mi krapet motala hlava, tak jsem vzala to, co jsem si myslela, že je jen rochu cukru a samá voda... a jak jsem se pletla... Nevadí, příště na to budu pomatovat.
Oběd: vláknina s pár lžičkama jogurtu
Svačina: Mrož v kelímku
Večeře:půl papriky, 150g cherry rajčat a červený grep
Pohyb: nachozeno 13 000 kroků, 60 sedolehů, 50 cviků na stehna
- Toho mrože jsem jíst neměla, až po snědení jsem se podívala do tabulek a měl hrozných 470kJ... Ale byla jsem se projít s kamarádem a bylo mi trapné si prohlížet každý obal a už se mi krapet motala hlava, tak jsem vzala to, co jsem si myslela, že je jen rochu cukru a samá voda... a jak jsem se pletla... Nevadí, příště na to budu pomatovat.
Úvod
Ahoj,
chtěla bych Vás všechny přivítat na mém blogu, který se bude týkat hlavně hubnutí, pro-ana, pro-mia stylu... Pokud sem chcete psát negativní komentáře a kritizovat tenhle životní styl, prosím běžte pryč.
Jako většina z Vás, co podobné blogy tvoříte, i já jsem podlehla pro-ana několik let zpátky, konkrétně ve 14, odjela jsem na léto na camp a řekla jsem si "hmm, tak co kdybych těď ty dva týdny nejedla maso" no a protože mám celkem silnou vůli, tak se tak i stalo. Jenže pokud jste také jezdily na tábory a campy, víte, že k jídlu tam toho moc na výběr není. Většinou jsem skončila se dvěma svačinkama (například jogurt/banán/krajích nenamazaného chleba) denně a ani mi to nijak nevadilo, zvykla jsem si. Když jsem přijela domů, byla jsem nad míru spokojená, kalhoty mi padaly a ze skoro 73kil jsem měla něco kolem 67. Tak jsem si řekla, že v tom budu pokračovat. Jenže máma mě docela hlídala, sama měla kamarádku co trpěla anorexií a já jsem byla pevně přesvědčená, že to co mě nutilo nejíst na campu, byla moje silná vůle... Až teď později mi dochází, že to byla první návštěva Any. Když jsem nastoupila do poledního ročníku na základce, bylo vše mnohem lepší, šikanování skoro ustalo, najednou už mi tolik nevadilo tam chodit, nebyla jsem tak často "nemocná"... A váhu jsem si udržovala. Přišlo další léto, další camp a mých nově nabytých 64 kilo... Po návratu jsem váhu optimalizovala na 65 (ano, mamčino nucení do jídla) a nastoupila jsem do prváku na střední. Někdy v prosinci se ve mně ale něco zlomilo a já zase začala hubnout. Svačiny jsem krom ovoce a zeleniny dávala kamarádce, vymýšlela mámě "pohádky" co jsem všechno za den snědla a někdy kolem února-března jsem měla 60kilo. Byla jsem tak šťastná. Ale pak jsem si našla přítele a všechno šlo z kopce (teda ručička na váze do kopce). Na pár let jsem anu zahodila (váha: 65-67) a praktikovala jsem jen zhruba jednou za měsíc miu, když jsem zrovna měla byt pro sebe, tak jsem si navařila, všechno snědla no a zbytek si odvodíte... Stydím se za sebe, s Miou se znám už od svých 16 let, ale i teď, v mých 19ti mám z pravidelných záchvatů mozol na ruce, odřený krk a klouby na prstech. Střední jsem dokončila a jediný zlom nastal v půlce čtrťáku ,kdy jsem po složitém rozchodu spadla na 62... Ale zase jsem to pak dorovnala na obvyklých 65. Až teď, posledním pár měsíců (kdy jsem začala a zase vzdala vysokoškolské studium) jsem znovu pocítila nutkání být lepší, hezčí, hubenější. Váha se mi pohybovala každý týden jiným směrem (65,64,62,63,62,64.... nekonečný koloběh). Proto jsem tu, abych se začala hlídat, viděla co dělám, co jím a možná se stala pomocí i u Vás ostatních (stejně jako Vy a Vaše blogy se staly mojí). Pokud by Vás můj příběh zaujal, napište a já bych se mohla pokusit sesmolit nějaké konkrétní mia-ana příběhy ze svého života (a že jich mám spoustu), protože vím, jak sama moc ráda hltám knížky s touto tématikou a samozřejmě i Vaše blogy.
Mějte se, snad jsem Vás moc nenudila....
Vaše Emily
chtěla bych Vás všechny přivítat na mém blogu, který se bude týkat hlavně hubnutí, pro-ana, pro-mia stylu... Pokud sem chcete psát negativní komentáře a kritizovat tenhle životní styl, prosím běžte pryč.
Jako většina z Vás, co podobné blogy tvoříte, i já jsem podlehla pro-ana několik let zpátky, konkrétně ve 14, odjela jsem na léto na camp a řekla jsem si "hmm, tak co kdybych těď ty dva týdny nejedla maso" no a protože mám celkem silnou vůli, tak se tak i stalo. Jenže pokud jste také jezdily na tábory a campy, víte, že k jídlu tam toho moc na výběr není. Většinou jsem skončila se dvěma svačinkama (například jogurt/banán/krajích nenamazaného chleba) denně a ani mi to nijak nevadilo, zvykla jsem si. Když jsem přijela domů, byla jsem nad míru spokojená, kalhoty mi padaly a ze skoro 73kil jsem měla něco kolem 67. Tak jsem si řekla, že v tom budu pokračovat. Jenže máma mě docela hlídala, sama měla kamarádku co trpěla anorexií a já jsem byla pevně přesvědčená, že to co mě nutilo nejíst na campu, byla moje silná vůle... Až teď později mi dochází, že to byla první návštěva Any. Když jsem nastoupila do poledního ročníku na základce, bylo vše mnohem lepší, šikanování skoro ustalo, najednou už mi tolik nevadilo tam chodit, nebyla jsem tak často "nemocná"... A váhu jsem si udržovala. Přišlo další léto, další camp a mých nově nabytých 64 kilo... Po návratu jsem váhu optimalizovala na 65 (ano, mamčino nucení do jídla) a nastoupila jsem do prváku na střední. Někdy v prosinci se ve mně ale něco zlomilo a já zase začala hubnout. Svačiny jsem krom ovoce a zeleniny dávala kamarádce, vymýšlela mámě "pohádky" co jsem všechno za den snědla a někdy kolem února-března jsem měla 60kilo. Byla jsem tak šťastná. Ale pak jsem si našla přítele a všechno šlo z kopce (teda ručička na váze do kopce). Na pár let jsem anu zahodila (váha: 65-67) a praktikovala jsem jen zhruba jednou za měsíc miu, když jsem zrovna měla byt pro sebe, tak jsem si navařila, všechno snědla no a zbytek si odvodíte... Stydím se za sebe, s Miou se znám už od svých 16 let, ale i teď, v mých 19ti mám z pravidelných záchvatů mozol na ruce, odřený krk a klouby na prstech. Střední jsem dokončila a jediný zlom nastal v půlce čtrťáku ,kdy jsem po složitém rozchodu spadla na 62... Ale zase jsem to pak dorovnala na obvyklých 65. Až teď, posledním pár měsíců (kdy jsem začala a zase vzdala vysokoškolské studium) jsem znovu pocítila nutkání být lepší, hezčí, hubenější. Váha se mi pohybovala každý týden jiným směrem (65,64,62,63,62,64.... nekonečný koloběh). Proto jsem tu, abych se začala hlídat, viděla co dělám, co jím a možná se stala pomocí i u Vás ostatních (stejně jako Vy a Vaše blogy se staly mojí). Pokud by Vás můj příběh zaujal, napište a já bych se mohla pokusit sesmolit nějaké konkrétní mia-ana příběhy ze svého života (a že jich mám spoustu), protože vím, jak sama moc ráda hltám knížky s touto tématikou a samozřejmě i Vaše blogy.
Mějte se, snad jsem Vás moc nenudila....
Vaše Emily
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)